Můžeme tedy v případě, že by mysl nebyla tvůrcem myšlenek, brát mysl jako jejich uchvatitele. Lze pak s jistou představivostí vidět univerzální nekonečný prostor zcela vyplněný nekonečným množstvím různě velkých neviditelných obručí. Tyto obruče, kružnice i elipsy, etc.(bereme v úvahu, že veškerá existence i děje jsou tvořeny cykly) jsou pomyslnými oběžnými drahami malých, obsahově konkrétních ,,planetek", v našem případě určitých myšlenek. Každá z nekonečna elips obsahuje určitou myšlenku, která po ní obíhá. Načež v prostoru existují mysli, pro zjednodušení berme teď kupříkladu jen ty lidské, jako neurčité množiny, v první nulové chvíli prázdné, které mají v prvé řadě úchopovou schopnost, a když jimi v danou chvíli probíhají dráhy určitých elips, také množin obsahujících právě jednu myšlenku, lze, pokud se myšlenka nachází jak na elipse, tak v mysli, tedy v obou množinách najednou, danou myšlenku uchopit a pracovat s ní, vytvořit její obtisk, a uchovat si jej. V tomto případě by tedy nebyla mysl tvůrcem, ale zpracovatelem. Myslí nelze samozřejmě brát pouze mysl lidskou, ba dokonce nelze zůstat jen u organismů. Funkčními cykly, mezi které patří i naše mysl, v širším rozměru disponuje zcela vše ve vesmíru, i například myšlenky samotné.
První odstavec mně vede k domnění, že de facto žádný výtvor mysli není původní. Je pouze obtiskem původního, či jejich kombinací. Toto lze absolutizovat na vše existující, ne pouze mysl. Budeme-li pak pátrat dál a dál zpátky po původcích, dojdeme teoreticky k původnímu impulzu, univerzálnímu vzorci všeho.
Žádné komentáře:
Okomentovat