Šilhání

    Šilhající lidi jsou dvojí, ti co šilhají očima k sobě, ti jsou přijatelní, některé dívky to dokonce dělá svým způsobem přitažlivými, a pak jsou zde ti, kteří šilhají očima od sebe. Tito lidé jsou děsiví, nedůvěřuju jim, odpuzují mě, nikdy bych s dívkou s tímto problémem, byť jinak sebekrásnější, nebyl schopen jakéhokoliv, byť jen fyzického vztahu, s nikým takovým bych nedovedl být kamarád. Šilhání od sebe je strašlivá záležitost.

Kamarád Z

    Odlétáme za dva dny s kamarádem X do Londýna za kamarádem Y, abychom tam strávili pár dní kolem Silvestra. Kamarád Z mi volá:

    - Je prosimtě v tom letadle ještě místo?

    - Já nevim, mám se zeptat pilota, jestli aspoň na stání?

    - No zkus mi dát vědět.

Je mi smutno. Jsem dojatý i sklíčený zároveň.

Myšlenková abstrakce s obručemi

    Je mysl matkou myšlenek, nebo jsou to myšlenky, čím je mysl tvořena? Na to nedovedeme jednoznačně odpovědět, uvažujme však, že mysl je v první řadě množinou určitých myšlenek v daný moment. Nemůžeme s jistotou říci, že v ní právě ony vznikají, nevíme s jistotou, zda do ní nepřicházejí, a nedělají ji pak tím, čím je. Nedovedeme to s žádnou jistotou určit. Berme tedy v úvahu obě myšlenky.

    Můžeme tedy v případě, že by mysl nebyla tvůrcem myšlenek, brát mysl jako jejich uchvatitele. Lze pak s jistou představivostí vidět univerzální nekonečný prostor zcela vyplněný nekonečným množstvím různě velkých neviditelných obručí. Tyto obruče, kružnice i elipsy, etc.(bereme v úvahu, že veškerá existence i děje jsou tvořeny cykly) jsou pomyslnými oběžnými drahami malých, obsahově konkrétních ,,planetek", v našem případě určitých myšlenek. Každá z nekonečna elips obsahuje určitou myšlenku, která po ní obíhá. Načež v prostoru existují mysli, pro zjednodušení berme teď kupříkladu jen ty lidské, jako neurčité množiny, v první nulové chvíli prázdné, které mají v prvé řadě úchopovou schopnost, a když jimi v danou chvíli probíhají dráhy určitých elips, také množin obsahujících právě jednu myšlenku, lze, pokud se myšlenka nachází jak na elipse, tak v mysli, tedy v obou množinách najednou, danou myšlenku uchopit a pracovat s ní, vytvořit její obtisk, a uchovat si jej. V tomto případě by tedy nebyla mysl tvůrcem, ale zpracovatelem. Myslí nelze samozřejmě brát pouze mysl lidskou, ba dokonce nelze zůstat jen u organismů. Funkčními cykly, mezi které patří i naše mysl, v širším rozměru disponuje zcela vše ve vesmíru, i například myšlenky samotné.

    První odstavec mně vede k domnění, že de facto žádný výtvor mysli není původní. Je pouze obtiskem původního, či jejich kombinací. Toto lze absolutizovat na vše existující, ne pouze mysl. Budeme-li pak pátrat dál a dál zpátky po původcích, dojdeme teoreticky k původnímu impulzu, univerzálnímu vzorci všeho.

Cykly

Pozn.: Jen si hraju.

Mé poznatky k ideálnímu prdícímu úklonu

    Prdící úklon se značí π, ideální prdící úklon se značí πi. Jedná se o úhel, ve kterém nakláníme naše tělo, abychom vypustili prd. Ideální prdící úklon nám umožňuje nejbezpečnější a zároveň nejzdravější vypuštění prdu. Páteř a pánev musí být vždy v přímce, tělo se nesmí hrbit, a úhel nesmí být příliš malý, ani příliš velký. V kombinaci těchto negativních vlivů hrozí tělo posrání, případně exploze břicha.

    Zde jsou mnou zavedené zápisky k Ideálnímu prdícímu úklonu a obecnému prdícímu úklonu.

Pluh

    Představ si, že měš cestu zasněženou tak, že nejde projet, a tak si nasadíš pluh, abys vůbec projel, a on ti pomáhá a ty jedeš a jedeš, a najednou je na něm časem nalepeno víc a víc sněhu, až právě ten pluh se sněhem je tím, co ti brání jet dál, a rozum a naučené věci ti říkají, je sníh, a abych jel, potřebuju pluh, ten přeci mám, ano to je pravda, ale připustme si, že právě on je pak naopak tím, co nám brání jet dál! a tak musíme zastavit, vylézt, podívat se a každé smítko i sněhovou vločku z něj dát pryč, pak můžeme jet a hrnout dál, nebo taky, když vystoupíme můžeme zjistit, že tam, kde jsme, už dávno žádné závěje nejsou, a my s sebou stále nesmyslně tlačíme pluh se sněhem.

A s tvou myslí je to stejně.

Někdy se prostě těším ...

    Někdy se prostě opravdu těším, až přijdu domů a zmlknu.

    

    Jenže pak přijdu domů, a melu ještě větší kraviny, než kdykoli předtím.

Apokryf o hovně

    Sedím takhle už opravdu asi po sedmé během večera na záchodě. A tlačím ale zcela neuvěřitelné množství neuvěřitelně zdravé kvalitní stolice, a to se stejnou ladností, s jakou teď píšu tyto řádky. A začíná to být opravdu divné.

A já se ptám: Kde se ve mně stále všechna ta hovna berou?

Vstupuje do mně snad Duch Svatý tak jako do Panny Marie, když splodil Ježíše?

Vznikají snad má hovna stejnou cestou?




A jsou také hodna následování?






Ta hovna?

Noční hodina

    Má značná omezenost spočívá v domnění, že se na světě vyskytuje jedinec, který je v dosti nepříznovou noční hodinu celý žádoucí, aby si vyslechl mé náhlé prozření ohledně vnímání spojení sebe sama se svým okolím v jeden celek a v podobě univerzální empatie.

Veselé Vánoce.

,,To je černoch?"

,,Ne, to je jen chlap s kšiltovkou, který kouká do telefonu."



    Přátelé, nebuďte otroky informačních technologií.

                                                                -mm

    Špatná rozhodnutí nám mohou ublížit, špatné cíle nás rozdrtí.

    Pokud s vámi nesouhlasím, netvrdím tím, že já mám pravdu a vy ne. Pouze říkám, že Váš subjektivní pohled je zcela neatraktivní a nemám v plánu jej s vámi sdílet.

Nelži! 2 (Teorie vlastní lži)

    Každá vědomá lež je cestou nepřirozeného obejití pomyslných pravidel obecně daných, byť někdy relativních více, někdy méně, jejich právoplatnost však není otázkou této myšlenky.

    Všeobecně máme spojenou lež s nekalými úmysly, touhou sebe sama obohatit, za cenu obejití pravidel bez ohledu na ostatní jít za ziskem bez patřičné námahy. Lži za cenu moci, peněz, falešného respektu, naplnění fyzických tužeb, etc.

    Jako dítě a dospívající jsem také dosti lhal. Byla-li má lež blízkými odhalena, zpravidla byla naprosto nepochopena pro svou zdánlivou neúčelnost, pro nemožnost jí čehokoliv dosáhnout, bez vidiny zisku výhody, bez toho, aniž by mi hrozil postih či problémy, řekl-li bych místo ní pravdu. Když jsem šel ven, zmiňoval jsem zcela jiné lidi, než se kterými jsem ve skutečnosti opravdu šel, aniž by pravda mohla způsobit problémy, zmiňoval jsem takto i fiktivní místa a činnosti. Aniž by mi příliš záleželo na školních tabulkových výsledcích, lhal jsem o nich po celý školní rok, byť vyšly vždy při vysvědčení a třídních schůzkách najevo, nemusel jsem se však s následky špatných výsledků doma potýkat po celý rok tak, jako mnozí jiní, stačila mi pouze víra v sebe sama v tom, že neselžu úplně a vše zvládnu po svém. A jednou za čas přežiju vichr doma po provalení skutečných výsledků. A tak to bylo s mnohými dalšími věcmi, se sportem, zájmy, vším.

    Důvod toho všeho a zdánlivě chybějící účel? Soukromí. Po letech jsem se ze zvědavosti k této věci ve své mysli vrátil, a po letech vidím jediný účel, svou po celý život neutuchající obrovskou tužbu po naprostém soukromí, absolutní vládu nad svým časem, myšlenkami, činnostmi, styky. Dovedl jsem takto soukromí, po němž jsem vždy prahnul, roztáhnout vždy na maximální možný rozsah do velkých časově trvajících intervalů. (Nutno říct, že stoprocentní vláda nad vlastním volným časem a soukromím je mou dost specifickou, nepopírám že i do jisté míry sobeckou vlastností.)

    K celé této úvaze jsem začal docházet ve chvíli, kdy jsem se sám sebe v jednu chvíli zeptal: Jakto, že jsem vlastně lhát přestal? Uvěřil jsem snad ve skautskou pravdomluvnost? Myslím, že ne. Myslím, že jsem se prostě přestal bát. Přestal jsem se bát, ne však ani tak svého okolí, společnosti, cizích reakcí, v první řadě jsem se asi přestal bát sebe sama, váhy vlastních rozhodnutí, přestal jsem se bát převzít sám zodpovědnost za vše co dělám, přestal jsem cítit potřebu mít jakékoliv činy schválené tolik různorodými a hlavně subjektivními náhledy okolí. Pokud já sám jsem dost silný, abych unesl váhu svých rozhodnutí, neměl bych z té síly mít strach, měl bych z ní začít těžit, teprve pak totiž může být opravdovou hnací silou mnohého.

    Tak činím a mohu-li sám soudit, žiju plnohodnotným, aktivním, a v mém relativním pohledu úspěšným životem.

Nelži!

    Nelžete, a už vůbec si nebuďte tak jistí přáním, aby se Vaše lež stala pravdou.

    Hlavní problém lži nestkví v její existenci, problém nastává ve chvíli kdy je jí uvěřeno, potažmo kdy se stává pravdou. I ve formě lhaní svému vlastnímu já.

    Dovedeme dnes, vyhneme-li se absolutní relativizaci všeho, s dostatečnou zásobou informací k danému problému rozpoznat vědomou lež, a k ní případně umíme přiřadit, pokud se vyskytne, nevědomou víru v tuto lež. Čistě teoreticky bychom teď byli schopni vyčíslit množství těchto vědomých lží a jejich nevědomých věr a výsledný počet zapsat.

    Nejsme ovšem zatím ještě ani zdaleka schopni, zda-li někdy budeme, rozpoznat, natož spočítat množství lží, které vznikají něvědomě, avšak víra v ně je zcela vědomá a záměrná.

Mor

    S morem přišla do Evropy morálka.

    Nezapomínejme že v každé morálce se skrývá i mor.

Nesmysly

    Je potřeba dělat nesmyslné věci. Protože co, když smysl dávat začnou?

    Tvrdíte a bojíte se, že díky násilným počítačovým hrám či muzice se vaše děti mohou stát vyšinutými monstry, ale už vás někdy napadlo, že se tak prostě narodily?

O kontrole

    Mám dojem, že nakonec zas zůstane nekontrolovanou jen všechna ta kontrola, což jí ve vlastních očích dodá pocit, že nad ní už je jenom Bůh, a že je tedy vůlí Boží, načež se brzy stane jen božím dopuštěním.

Meryl Strup

Meryl Strup

Žbirka

Mekky Žbirka

Meky Žbirka

Jan Kanyza

    Český herec Jan Kanyza nemůže už šestým týdnem zavřít ústa. Budoucnost jeho herecké kariéry je prozatím nejistá.

Herec Kanyza při čtení.

Ze zákulisí mezinárodního olympijského výboru

    Mezinárodní olympijský výbor v těchto dnech jedná o možném zařazení hodu Krytinářem mezi olympijské disciplíny, a to již od příštího roku, kdy LOH hostí brazilské Rio.

Zakladatel tohoto sportu a sportovní náčiní v jednom. Na snímku z roku 2003 poté, co byl v Břeclavi hozen Železným Zekonem neuvěřitelných 42,4 metrů.

Tomio Okamura na rande

    Byly odhaleny archivní záběry, na kterých lze vidět Tomia Okamuru, tehdy ještě mladého neonacistu, jako jednoho ze soutěžících v pořadu Rande, tehdejším hitu devadesátých let.

Zleva: Slávek Boura, Tomio Okamura


Zdroj: Youtube.com

    Vy, co ještě věříte v pravidlo 5 vteřin, když vám shodím na zem iPhone a vy ho zvednete do 5 vteřin, tak nebude rozbitý?

Miloš

    Někdy je tvůrcem člověk sám, někdy život. A někdy jsou jím rodiče malého Miloše. A tak na mě najednou z prohlížeče kouká tahle reklama, a z ní zdravě vyhlížející dítě. Co mu máma dává do těch buchet, které mu peče? Dělá snad malý Miloš 758 sedů-lehů denně? A neuškodili mu snad jeho rodiče spíše tím, jaké jméno mu vybrali?

Pomývat

    Proč říkáte, že jdete pomývat nádobí? Máte snad doma pomyvadlo, pomýdlo, z vany vylázáte pomytí, nebo jste jen zcela pomýlení?

Pletky s twitrem aneb ať žije můj koutek

    Včera jsem si založil účet na Twitteru. Dnes jsem ho po 24 hodinách zrušil, a to poté, co jsem si uvědomil, že jediné příspěvky, které za to stojí a které mě zajímají, jsou moje vlastní, a jediný, koho zajímají moje vlastní příspěvky jsem já sám. To je celý smysl toho tam. Když jsem odcházel, Twitter žebral tak, jako ubohý chlap žebrá, když od něj odchází žena, jelikož to s ním stojí za hovno a je to bačkora.

Deník princezny

    Vadí mi, když se postiženým říká, že jsou šikovní, přestože prokazatelně nejsou.